Ale on ho někdo okradl a podvedl. Tak to cítí a je na konkrétních aktérech si uvědomit jak moc to je skutečné. Mě to, že mě okrade, podvede cizí člověk prakticky vůbec nevzrušuje. Maximálně naštve. Ale pokud to udělá někdo blízký a můžu si to i jen vsugerovat bude to mít na mě mnohem větší vliv. nikdo bližší než rodič není. O to větší vliv by případný pocit ošizení od něj cítil. Dospělost na tom nic nemění. Samozřejmě pokud se budu považovat za dospělého.
Pokud to citíš jinak jsi dle mě od průměru dál než syn zakladatelky nebo já. O správnosti se v podobných situacích dá mluvit jen s ohledem na společenskou normu. Ta je, že se prarodiče o vnoučata starají jak umí a jak jim rodiče dovolí.