Kudlo, představ si, že někde probíhají takové návštěvy i stylem: snacha gruntuje, peče, prarodiče přijdou, skouknou děti a začnou jako kolovrátek mluvit jen o sobě: o tom, kde byli /když mají aktivní život/, nebo o tom, kde je co bolí. Děti lítají jen tak kolem, občas je babička pochová. Prarodiče stále mluví především o sobě, o trable snachy se moc nezajímají.

Načež se po dvou hodinách tohoto "hlídání" slastně odeberou domů v představě, jak jsou skvělí prarodiče /a všude samozřejmě vykládají, jak pořád mladým hlídají/, přitom se spíš jen jednostranně vykecali a odškrtli položku v diáři. V důsledku to byla akce spíš pro prarodiče, než pro ty ostatní.

Mě tam právě to, že se "bojí" hlídat tak staré děti hapruje. Kdyby s nimi fakticky byli formou hlídání, jak uvádějí, tak by se asi těžko báli, byli by prostě zvyklí a děti na ně.
Spíš jsou to takové kecy v klecy.
Navíc někteří prarodiče se na to, že jsou vnoučata malá vymlouvají úspěšně až do té doby, než se všichni kolektivně vykašlou na to prarodiče znovu opakovaně zkoušet, "jestli by to teď už šlo".