jen doufám, že z mých dětí také nevyrostou takoví sobci a citoví vyděrači, kteří si budou nárokovat veškerý můj volný čas (ale jen na hlídání, na popovídání by je to moc obtěžovalo, protože by mi museli vařit kafe, péct buchtu a vůbec se zaobírat kecy staré báby), a budou svou lásku ke mně vážit a podmiňovat tím, co všechno jsem pro ně ochotna udělat a nakolik jsem ochotna být JIM k dispozici. Můj osobní život je samozřejmě nebude zajímat vůbec, ani to, jestli nejsem náhodou unavená nebo jestli se cítím nebo necítím na to, zda to či ono zvládnu.

Fuj. Toho bych se opravdu dočkat nechtěla.