Kudlo:

1) moc si toho vážím


...že mám hlídání,

No oni by si ti mladí z příspěvku taky moc vážili, kdyby měli za co, asi.

Tvůj případ je přesně rčení: Sytý hladovému nevěří.

Možná bys v jejich situaci byla taky na rozvod, ono se sice dá jet osm let na autopilota, kdy se doma lidi baví většinou stylem: koupil jsi ty plíny? tak já jedu ho hypru pro nákup, přivez ještě...
A sex se odehrává napůl v komatu na dvacet minut v sobotu v hluboké noci, když kazišukové konečně usnou. O společných hovorech aspoň u flašky vína v některých rodinách nemůže být řeč, děti třeba přes den nespí, večer usínají pozdě, rodiče jsou unavení.

Mnohde to takhle vypadá, ale pak se nikdo nemůže divit, že z těch dvou, co jeli osm let jako roboti, už skoro roboti jsou. Každopádně to odcizení nastoupí, nemají si co říct, fyzické důvěrnosti zmizely a už nějak nevidí důvod proč s tím druhým ještě něco překusovat, právě kvůli tomu emocionálnímu odcizení. Z takové krize, kde už ti dva ten důvod nevidí, se těžko hledá cesta ven.


Takže jo, "rodiče nemůžou striktně vzato za nic", ale ať se proboha taky "nediví". Nesouhlas bych vyslovovala při tom, kdyby se moje dítě někde zamilovalo i ve funkčním partnerství a chtělo pálit mosty. V případě odcizení bych si netroufala vůbec něco soudit. Protože já moc nevěřím na tezi o silných a slabých jedincích, často je to spíš otázka okolností, do jaké se ten pár dostane, podle toho buďto vydrží, nebo ne.