Májjo, ale to jsou dvě různý věci!
Jedna věc je, zda lze kvůli nedostatečnému hlídání obvinit prarodiče z částečné viny za rozvod.
Což je absurdní volovina.
Druhá věc je, co je dostatečné hlídání, nakolik na to mají mladí "nárok", nakolik by si měli říct sami, když to potřebují a nakolik by to měli staří "vycítit" a nabídnout se. A pak další věc - nakolik by staří měli těmto potřebám mladých přizpůsobovat svůj vlastní harmonogram.
Za mě značka ideál (kterou nám moji pěstouni
poskytují) vypadá takto:
1. Babička s dědou projevují ochotu hlídat a řeknou mi kdy (tj. - tento týden mám večer volno kdykoli kromě pátku, když budete potřebovat pohlídat, jsme k dispozici)
2. Když potřebuju pohlídat a náhodou taková nabídka nepadla, tak si řeknu DOSTATEČNĚ DOPŘEDU stylem - za 14 dní máme ples, můžete? Jste ochotní pohlídat přes noc?
3. Pokud v tu dobu mají něco jiného, tak to ŘEKNOU a my to bez dalšího AKCEPTUJEME - tj. neurážíme se, nevyčítáme. A já jsem vděčná a ráda za to, že mají i vlastní program. Znám prarodiče ochotné zrušit prakticky jakýkoli vlastní program, mají-li hlídat vnoučata, a dětem to ani NEŘÍCT, že původně něco měli. To bych v žádném případě nechtěla a asi bych se i zlobila, kdyby mi někdo vycházel vstříc na vlastní úkor.
4. Všechno je na DOMLUVĚ, když si neřeknu, nemůžu čekat, že někdo "vyčuchá" co zrovna potřebuju.
5. Jsme si vědomi luxusu, jakým je jednak hlídání, jednak - a to ještě mnohem víc - kontakt té nejmladší generace s těmi staršími, a dáváme najevo, jak si toho vážíme.
6. Kdybychom se nedejbože někdy rozváděli, tak bych si připadala jako kretén, kdybych měla obvinit své pěstouny, že by za to mohli, protože nám snad málo hlídali. To bych si musela sama nafackovat, kdyby mě něco tak nespravedlivého a blbého napadlo.