Rachomejtle píšeš :
"že prarodiče se k hlídání a samostatnému kontaktu s vnoučaty moc nemají. Paradoxně to jsou ti samí, jimž byl hlídací servis v mládí od jejich rodičů poskytnut více než luxusně."
Na tom něco bude. Když vzpomenu lidi kolem mne, kteří ke svým vnoučatům mají míň než chladný vztah, tak- paní, která svoje jediný dítě vpodstatě dala na vychování babičce. Muž, který svoje dítě kvůli práci taky téměř neviděl, manželé, kteří mladší dítě coby batele nechali skoro dva roky u prarodičů přes půl republiky a starší si nechali - obě děti by zřejmě nezvládli, když oba byli pracující..všichni měli nadstandartní hlídání a zřejmě proto nechápou jak je to občas vysilující a vyčerpávající nemoci si od dětí odfrknout. Nikdy neměli chut ani potřebu mít vnoučata u sebe. Naopak žena, která neměla hlídání žádný ke třem dětem, dnes se může doslova přetrhnout, aby hlídala. A kromě toho, že má vnoučata ráda zdůrazňuje hlavně, že ví, jak je to těžký, když jsou malý děti.