holky,
tak jsem se prepocitala.... manzel to nevzal tak, jak jsem si predstavovala, asi ho mao znam, tuhle reakci jsem od nej necekala, je mi ze vseho na nic....

s novym zmrazenim rad souhlasil, pry kdyby se cokoliv stalo, vratil se nemocny, cokoliv, ale nechce, abych to tu podstupovala.......nejdriv jako, ze to chce podstupovat se mnou, pritom pri vojtiskovi taky byval casto na cviceni a pak z nej vypadlo, pry co by tomu vsichni rekli, ze otehotnim v dobe, kdy on neni doma, ze si vsichni dokazou spocitat a ze by si mohli myslet, ze ma parohy......v rodine i znami vedi, co a jak musime podstupovat a on na me vyrukuje s timhle. co je mi do lidi? tohle je preci nas zivot, mam pocit, ze on jakozto chlap tohle nikdy nepochopi, co citim, dalsi rok je pro me nepredtavitelny, kdyby me aspon bavila prace, ale nebavi me nic, do toho pul roku sama, zlobivy vojtin, debilni skola, jsem proste totalne vcudu, ale jeho ego proste neutrpi, fakt me hrozne zklamal, tohle mu proste jen tak neodpustim........nebo jsem divna ja?