Myslím, že pokud není komplikovaný stav už předem, opravdu snad dnes začínají všechny operace žlučníku laparoskopicky. Já jsem teda tak v pohodě po laparu nebyla - taky jsem kvůli kojení odmítla veškeré tlumící léky a byla to docela síla (no, co do bolestivosti asi jako ty nejhorší dvanáctihodinové záchvaty, co jsem měla předtím, takže nic neznámého) brrr, vstát mi dovolili asi až večer a pak jsem už hodně chodila, hýbala se. Tu první noc jsem teda ještě spát nemohla - dcera a muž spali naopak skvěle - byli tam se mnou jako v hotelu:) Ráno jsem dceru nakojila a ona pak mužovi prospala skoro celý den, takže tam asi ještě něco v mléku bylo... Další noc už byla lepší a následující den jsme šli domů. Šetřit se (tj. nezvedat mimino) jsem mohla jen asi 10 dní, pak už neměl muž ani mamka dovolenou, tak jsem musela začít fungovat. Ale zase s menším miminkem to je snažší - nebývá tak těžké, i když zas je ho třeba tahat častěji než to 10-měs.... Asi týden po opraci jsme jeli s mužem a dcerou na víkendovou akci - krom toho, že jsem si musela vařit vlastní jídlo kvůli pooperační dietě naprosto bez problémů (všechno těžké včetně dcery teda ještě nosil muž)