Tak já bych známkovala splnění/nesplnění zadání a ne to, jestli se mi výkres líbí....

Jestli mělo být cílem ilustrovat konkrétní pohádku, jedničku by měl každý, kdo nakreslil ilustraci z konkrétní pohádky, použil zadané potřeby (pastelky, vodovky), případně techniku....

Dvojka by bylo vybočení z tématu nebo nevhodné potřeby nebo nedovolené techniky.

Trojka by bylo porušení více kritérií současně, ale při dodržení tématu.

Čtyřka navíc ještě ve špatné kvalitě.

Pětka za úplné nesplnění zadání, ignorace.

Podle mě by měla být výchova ne o tom, že děti kreslí nebo dělají, jak umí, ale že jim učitel ukáže, co a jak mají dělat, co mají používat, kdy se hodí tužka, kdy štětec, jak se nazývá jaká technika, jak se míchají barvy, jak se stínuje....

Stejně tak v hudebce, dítě, které neumí zpívat se nezlepší tím, že bude pořád dokola zpívat s ostatními, aniž mu někdo řekne, aby třeba přidalo na hlase nebo ubralo, aniž s ním někdo, kdo to slyší, nezkusí snížit nebo zvýšit tón, neukáže mu, jak zpívat...proto často neumí zpívat ani ti, co hudební sluch mají a mohli by si většinu z toho pořešit sami, jen kdyby jim někdo ukázal jak .

A v tělocviku? Nezažila jsem, že by někdo dětem vysvětloval techniku běhu, rozdíl mezi běháním na krátké a dlouhé tratě, techniku hodu, skoku, jak udělat výmyk nebo hvězdu....

Vše je o tom, že děti pouze odkoukávají buď od sebe nebo, když je učitel dostatečně šikovný, tak od něj....ale dítě, které nemá pro to nebo ono cit a nadání, toho moc neokouká a potřebovalo by přesnější a hlavně déletrvající vedení, než jeden ukázkový přeskok nebo kotoul....Potřebuje říct, co má udělat, jak to má udělat, kam až to dělá dobře a co musí změnit aby výsledkem byl očekávaný výkon....

V případě, že mají být výchovy pouze relax, měly by být zcela mimo vyučování a pokud možno nepovinné....Nikdo nezíská vztah k něčemu tím, že je mu to nařízeno a neznámkování pak vede akorát k otevřené ignoraci, známkování zase vede ke znechucení .