Třeba to u někoho možné je, ale já to nemám. Když je dětem blbě, tak mě nic nebolí. Když měla dcera úraz, tak jsem na dálku fakt nic nepoznala a dozvěděla jsem se to, až když jsem si pro ni přijela.

Stalo se mi ale něco z trochu jiného soudku. Na jaře při plánování letní dovolené s našima, se mě najednou přehnala hlavou myšlenka, že nemám dovolenou objednávat, protože v létě bude všechno jinak. Máti je přece vážně nemocná, a kdo ví, jestli bude v létě na živu. Myšlenku jsem zahnala, protože máti je přeci zdravá jak řípa a dovolenou jsem objednala. Za deset minut mi volal tatínek, že máti našli nádor na mozku, a že byla na operaci. No na dovolenou se opravdu nejelo.

Vysvětluju si to naprosto racionálně, žádná duchařina. Prostě na mamce bylo prostě poznat, že je nemocná. Možná byla víc unavená než dřív? Podvědomě jsem si dělala starosti, ale nepřipouštěla jsem si to. Pak to nějak vyvstalo na povrch a mihlo se mi to v hlavě.