Syna taky nebavil žádný organizovaný sport, respektive ho nebaví doteď. Zkoušela jsem milionkrát "přivést" ho k tomu, hledala jsem, co ho bude bavit. Pak jsem víceméně rezignovala. Teď jsem zjistila, že se dopracoval k vadnému držení těla, povolené svalstvo atd..

Takže odteď mě absolutně nezajímá, jestli ho to baví, máme předpis na nápravná cvičení a ty dělat bude. Sportovat taky bude, jen co bude příležitost - v rámci mých časovým možností bude jezdit na kole. Až bude hezky, tak minimálně obden. Dále bazén (to ho aspoň baví, ale zase je často nastydlej buď on, nebo malej brácha, takže pak nejdem ), výlety a tak. Nebudu se přizpůsobovat neustále tomu, co chce a co ne, bude se přizpůsobovat taky on.

Myslím, že mi zbývá posledních pár let, kdy s tím ještě můžu něco dělat (je mu 11 a nemám iluze, že za pět let bude jezdit na kole, když mu řeknu), a nehodlám to prošvihnout. Sama se musím obrnit vůči tomu, že má neustále řeči a dělá ksichty. Takže jestli ti jde o to, aby něco dělal ze zdravotních důvodů (což je hlavní důvod u nás), můžu poradit leda soustředit se na to, jestli to dělá, ne jestli to dělá rád (po vyčerpání všech dostupných možností a přístupů).