Boha vnímám jako formu všepronikající inteligentní laskavé energie. Myslím, že jeho část je v každém z nás ve formě té jiskřičky-energie, která pohání naše tělo a která se jednou oddělí a vrátí se na čas zase k němu - nebo spíš do něj, do velkého toku energie.

Kdyby tohle lidi pochopili, že v sobě mají většinu odpovědí na své otázky, protože moudrost mají od něj, uměli se obrátit do svého nitra, nebyly by třeba církve - nebo jen jako forma sounáležitého lidského společenství, ne jako tendenční vykladači pravd. Samozřejmě tak, jak se jim to hodí.

Vlastně to odpovídá tomu, co řekl Karel Gott o tom pohledu do zrcadla.

Taky to koresponduje s oficiálním jistým výkladem, kdy Bůh údajně ze začátku jen existoval, byl ve formě energie. Pak se něco jako začal nudit, čili se začal projevovat. Projevovat ve formě stvoření hmotného světa, kde se začalo něco dít. To je prý Bůh projevený.

Kdysi mě totiž zajímalo, k čemu Bohu je, že se reinkarnujeme, pořád dokola se učíme, přestože on už všechno ví, je vševědoucí, takže by nebylo nutné se klopotmě sami všechno učít v tisících životů.
Odpovědí na to mi byl tenhle výklad: naše existence je způsob, jak se Bůh může projevovat, tvořit. Proto je hmotný svět, lidé. Stvořil ho a dál už je spousta věcí v naší režii, jak s nimi naložíme, protože máme svobodnou vůli. Často mu bohužel asi velkou radost neděláme, i když i ty negace můžou být součástí vývoje lidstva, nebo jakéhosi plánu.