Rea - nevím, neznám Tvou situaci přesně, ale reaguju na to, jak reaguješ na jakoukoli radu a názor, ať Ti tu radí kdokoli - vše je nereálné, kromě levných jeslí.

Vždycky si v podobných situacích napíšu nejméně 3 možné cesty, jak z toho ven, je fuk, zda reálné či nereálné a pak to upravuju v hlavě nebo na papíře tak dlouho, až z toho nějaké reálné východisko je.

Já Tě neodsuzuju, jen lituju Tebe i Tvé děti.

A zcela vážně bych zkusila rozhodit sítě (pokud je to možné) kolem těch vietnamských rodin.
Další možnost je přestěhovaT se do levnějšího bytu. Nebo žádat příspěvek na bydlení...důkladně si zjistt, co bys mohla, kromě rodičáku, ze státu vyrazit...
Pokusila se, když nelze zkrátit úvazek třeba jen na půl roku na rok, než děti trochu dorostou, pracovat z domova...

Zkrátka strašně záleží na spoustě okolností...


Má nejlepší kamarádka, která se mnou kdysi do jeslí chodila a má z nich stejné trauma , je též samoživitelka dvou malých dětí - alimenty žádné, ale po nocích, než šly do školky, lepila doma gumičky do vlasů, paruky, příčesky..., ač má jinou, výnosnější práci, ale děti do jeslí nestrčila.