Včera jsem shlédla epizodu ze slovenského Ako som prežil. Dřív jsem to nesledovala. Musím říct, že to ve mně vyvolalo dost emotivní pocity. Bylo to dobře natočené, opravdu ze života, jednu chvíli mi z toho bylo opravdu až špatně a měla jsem slzy v očích.

Vše se mi vrátilo a vrací. Od včerejška. Vystoupilo to z té hloubky, kde jsem to měla dobře schované. Asi proto, že ty scény, co jsem včera viděla, tak dobře znám :-(. Taky u nás vše gradovalo, vše se zhoršovalo. Vše jsem snášela, ve jménu rodiny a dětí, až do chvíle, kdy mi ublížil tak, že se ve mně něco zlomilo.. Já jsem "přežila", ze všeho se vymanila, žiju šťastně a znova, on skončil jako ten z epizody. Bezdomovec. Tak strašně mi včerejšek připomněl vše, co jsem prožila :-(.

Ženský, co v tom ještě stále jste, setrváváte, ať už z jakýchkoli důvodů, nenechte to dojít tak moc daleko, kdy už je na vše pozdě, vzepřete se a nechte si pomoct. Je to váš život. Jen váš.