"Myslím, že si císaře idealizuješ jako něco čistého a důstojného OPROTI nechutnýmu přirozenýmu porodu. Kde bereš jistotu, že při, nebo po porodu císařem se k tobě bude personál chovat slušně a s úctou?"

Nevím, ale ze všech mých pooperačních zkušeností a zkušeností kamarádek po císaři vyplývá, že se kolem nich mnohem víc skáče a nikdo se k nim nechová hnusně, kdežto k těm, co rodily normálně se všichni chovají jako by jim byly na obtíž.


"Kromě toho, po císaři je většinou potřeba delší čas na vzpamatování, než po přirozeným porodu, člověk probírající se z narkózy se často taky moc důstojně nechová Dítě taky většinou není hned s matkou, ale leží kdesi jinde."

Nechápu, proč jsou všichni přesvědčení, že ženy, co chtějí mít císaře jsou poloblbky, které nechápou, co je to operace a jak probíhá. Operace tak nějak probíhají všechny podobně, až je to slepák, žlučník nebo císař. A ničím mě to neodpuzuje ani neodstrašuje, stejně tak jako asi ženy, které do sebe nechají řezat kvůli plastice.


"Ale pokud jsou ti věci okolo dětí cizí, není tak úplně důvod je mít (a řešit porod)"

Úplně cizí mi to být nemůže už kvůli mému povolání a taky díky tomu, že lidi kolem mě děti mají a já je nemůžu a ani nechci ignorovat, protože jsou to děti lidí, které mám ráda.
Jak už jsem řekla, vlastní dítě bych měla opravdu asi jenom kdyby po něm toužil můj muž, který zatím tu potřebu nemá.