Tatínek je úžaný, sama jsem i dnes mu na to, co předvání schopná znovu skočit. Jenže já už vím, jak by to dopadlo a to mě "chrání" - vím, jak by mi zase bylo a kam by to vedlo.. alel starší děti jsou jím tak zblbnutí, že po mně chtějí, abych mu neubližovala a nechala mu veškerý majetek (vždyť on se o tebe mami vždycky postará), abych u soudu nemluvila o tom, co mi dělal a jak se choval (jsem zrůda, o tomto se přeci na veřejnosti nemluví) - nakonec, on nás měl přeci všechny rád.. hm, třeba ano, ale já si lásku představuji jinak, ne, že mě z lásky někdo dostane do situace, že se mi přestane chtít žít.. předělá mi psychiku tak, že je ze mě jiný člověk, že mám najednou strach, že přijdu o práci a schopnost živit sebe a své dítě, protože je ze mě najednou někdo jiný - kdo pořád jen couve, souhlasí, ustrašený uzlíček nervů..