Mně a dceři taky chyběla po dlouhém marném cvičení motivace, prostě nás to umořilo. Nějakou dobu jsme to nechaly úplně být. Pak jsme si našli jinou logopedku a začali znovu. Nevím jak pauza (už jsem měla strach, že jsme to moc zanedbaly), ale změna logopedky nám prospěla moc. Byla systematičtější než ta první, dokázala nám dobře vysvětlit, co dělat a proč, vrátila se s námi k základům a pomohla se soutředit na to hlavní, hledala jiné cesty než jen běžné "td", když nevyhovovalo. Mně to dodalo novou energii, která se přelila i na dceru. I tak to trvalo dlouho, ale byly vidět postupně pokroky a k "R" jsme se konečně dopracovaly - v jejích 9 letech. Možná pomohl i věk dcery, vždycky spolupracovala dobře, ale teď už prostě možná víc chtěla, proto měla trpělivost.