Přidat odpověď
Br, ja jsem si jako totalni zkrachovalec pripadala, kdyz mi bylo 35, byla jsem svobodna, bezdetna, neustale jsem pracovala, v noci jsem se vracela do mrnaveho panelakoveho bytu, tikaly mi biohodiny a nemohla jsem zaboha nikoho potkat (s nekolika jsem predtim vzdycky par let bydlela, ale nikdy to nedopadlo, vzdycky mi na nich neco vadilo, ac objektivne jim nebylo co vytknout)...ted mam dite a partnera, ale s tim partnerem je casto tolik problemu, ze si rikam, ze kdyby s nim spadlo letadlo, tak bych zadneho uz nehledala
Hm, podobné pocity jsem měla asi ve 34 letech, když jsem byla pracovně na jih Evropy a říkala jsem si, jestli jsem normální, bez rodiny.
Ovšem dnes si o moc normálněji nepřipadám, jen o trochu, a taky mám pocit, že je něco blbě.
Ale dotaz, jestli nejsou zkrachovalci si mohou klást i některé s rodinou.A myslím, že někde ty příběhy mohou být horší než být veselý single, tedy veselý s financemi.
Je to těžké.
Předchozí