Tak samozřejmě to záleží na tom, jestli si partner přeje, aby ho vedla matka k oltáři. Tuto možnost jsem, přiznávám, v úvahu nebrala, protože osobně jsem nezažila, že by byl ženich veden maminkou k oltáři, a taky neznám dospělého chlapa, kterýmu by to nebylo proti srsti. No asi je moje okolí strašně netradiční.
Jde o to, jestli některé ty tradice mají opodstatnění v dnešním uspořádání. Když se dřív vdávala osmnáctiletá holka, tedy dosud u rodičů bydlící tatínkovo děťátko, tak mi dovedení od táty k oltáři přijde jako smysluplný rituál. A pochopím i když si mamička dovede k oltáři svého mazánka, kterého dosud doma oprašovala. Taky svatbu kompletně organizovali a řídili rodiče, protože osmnáctiletí snoubenci věděli prd o tom, jak svatbu zařídit a co by od ní asi tak chtěli. Tam má prostě tento rituál své jasné místo a vyjadřuje přesně příslušnou společenskou situaci.
Ale přiznám se, že pro tanečky, kdy matka vede k oltáři pětatřicetiletého syna, který je posledních patnáct let samostatný, a otec vede k oltáři dvaatřicetiletou dceru, která se svým ženichem třeba deset let žije a má s ním dvě děti, tak tam mi to přijde fakt jako zářný příklad "přežitého svatebního tanečku". To samý s organizování svatby od rodičů.