dřív jsem jedla všechno, jako kyselina. Mastný bramboráky, majonezový saláty, sladký, slaný.... cokoliv.
V 16ti jsem měla mononukleózu, dost hnusnou, měla jsem rok jaterní dietu. Naprosto v pohodě jsem se přeorientovala na jogurty, tvaroh, dušenou šunku na chlebu bez másla, žádné sladkosti. Po té dietě jsem se zase pomalu vracela ke "starému dobrému" ale už to nešlo - teda asi rok dva dobrý ale postupně mi prostě spousta věcí přestala dělat dobře, no a pak v těhotenství mi nechutnalo skoro nic a od té doby co vařím pro děti a solím/mastím hodně málo, tak mi přijde všechno značně přesolený a přemaštěný a nechutná mi to. Až mi to i je líto - dřív jsem si v KFC jednou za čas dala "za odměnu" něco jejich smaženýho, asi před půl rokem jsem na to dostala chuť a úplně mě pálil jazyk....

Že bych žila+jedla nějak jo zdravě si teda nemyslím (bohužel mě neopustila chuť na sladké), ale fakt už se nad spoustou věcí jen nasucho oblíznu a nedám si je (ty bramboráky třeba, nebo majolkový salát - letos jsem měla jen 2x během celých Vánoc a už jsem ho nemohla ani vidět, dneska jsem udělala vajíčkovou pomazánku a dala jsem si jen dva krajíčky toustového s tím a víc neprojde....), protože vím že mi po nich bude blbě a nestojí mi to za to. Tělo si mě vychovává samo.