Jak tak pročítám diskuse o nevěře, napadl mě jen tak pro zajímavost tento hypotetický - a podle mě dost častý - scénář:

Vdávala jsem se po dlouhodobém vztahu se skvělým mužem, kterého jsem měla a mám ráda, ale nikdy jsem do něj nebyla zamilovaná. Máme děti, rozumíme si, smějeme se spolu, jenom sex je z mé strany služba poskytovaná partnerovi bez nadšení (pečlivě tutlám, takže o tom nemá tušení). Chybí mi něžné projevy - manžel mě nikdy nevezme za ruku a pokud vezmu za ruku já jeho, nejpozději do 30 sekund mě pustí. Všechny jeho fyzické projevy jsou čistě sexuální.
Do cesty, jak jinak , přišlo pokušení v podobě někoho, kdo mě chce a přitahuje a naopak.

Moje priority jsou jasné:
1. Udržení rodiny kvůli harmonickému dětství dětí.
2. Neublížení partnerovi.

Mám pocit, že můj život se smrsknul do vykonávání nekonečného seznamu povinností: zaměstnání, jídlo, nákupy, praní, žehlení, poskytování sexu. Nechci rozbíjet rodinu a zároveň mě ničí představa, že tohle je opravdu všechno, co mě v životě čeká. Nechci rozbíjet rodinu, ale zároveň mě láká představa tajného paralelního vztahu. Otázka zní: Proč bych to NEMĚLA dělat?

Ideální příležitost moralizovat, tak se do toho pusťte!