Jsem samostatná a soběstačná, a když exmanžel odcházel za jinou, sděloval mi "Ona mě tak potřebuje!"

Fakt je, že jsem celkem samotář a nevadí mi být bez chlapa, ale přece bych někdy ráda, aby všecko neleželo jen na mě. Jako dítě mě naučili, že jediná pomocná ruka, na kterou se lze spolehnout, je na konci mé vlastní paže - a IMHO tohle motto je v pozadí toho, že si exmanžel opravdu mohl připadat nepotřebný. Pomalu se učím pomoc přijímat od přátel...

Akorát někdy mám strach, co bude, až jednou nebudu mít na všechno sílu sama.
Jenže zase ve svém okolí vidím, že i tam ženská vydrží víc než člověk Teda vidím spíš případy starých paní, co si poradí s těžce nemocným manželem a pak ještě zůstanou samy, častěji než případy žen, o které se někdo stará.

Tak vlastně nevím. Někdy bych fakt chtěla ani tak ne aktuální pomoc, jako spíš zálohu, kdybych fakt nemohla.