K tomu těhotenství gratuluji. Nějak jsem to tu ještě nezaznamenala.
Odpouštění se učíme, ale tohle je jiné, cítím se v tom jako prostředník, usměrňovatel. Já, v uvozovkách, nemám co odpouštět, na mě ten hřích spáchan nebyl. Já mohu být maximálně smutná z toho, že se né nepodělil, ale vzal si, co není jeho. A to už on ve svém věku přeci chápe, že jsou věci, které jsou jeho, které jsou moje, které jsou bratrovi, ani v obchodě si nemužeme nic jen tak vzít... . On už i chápe, že tatínek musí chodit do práce, aby vydělal penízky. Je to bystrý kluk. Věřím, že se poučí, alespoň prozatím a pak určtitě příjde ještě i další vlna, kdy to zase už budeme řešit jinak a z jiných pohledu a pohnutek...