Valkýro - nejsem odborník, ale z vlastní zkušennosti jsem o tom 100% přesvědčená. Já měla pekelný nástup obyčejného cipralexu, 8 týdnů naprostého zoufalství - ze středně těžké panické poruchy, se stala skoro agorafobie, deprese, ataky ochromující paniky. Prášky jsem brát nechtěla, nevěřila jsem,že se to zlepší a každý den čekala nejhorší.
Po roce jsme s psychiatrou chtěli vysadit (pomalým snižováním),ale bála jsem se o svůj znovu nabytý klid tak,že to nešlo. Užívala jsem pouze 1tab za den, bez dalších podpůrných prostředků - takže v podstatě pohodička.
Teď po roce a půl se najednou něco zlomilo a přestala jsem se bát, začala jsem s tím normálně žít ..... přestala jsem o tom prostě přemýšlet a světe div se - jsem bez léků. Přitom řeším dost složité problémy ( finance, nástup postiženého syna do školy, majetkové problémy ...), je náročné období (zima, tma - depresivní část roku), jsme v jednom kuse nemocní, v nejbližším okolí se stal velmi ošklivý kriminální případ,který se mě (nás) přímo dotknul ..... ale hlava to zpracovává zcela v pohodě.

AD jsou pro mne stále záhadou, nedokáži říct zda bych to zvládla bez nich jen s dobrou psychoterapií a odpočinkem, protože u mne byl kolaps psychiky způsoben kolapsem fyzickým, který naboural tu psychiku tak,že už nebylo cesty zpět.