"jsou na jedné lodi, takoví souputníci v nemoci a v podstatě vyčlenění, proti všem..."

To jsem taky někde četla, že ti lidé jsou pak velice spojeni avojí diagnózou (řekla bych, že bude podobná, i když jí u slečny neznám, ale bude to něco s panikou a depresemi). A tím, že si prošli společnou terapií, mají po těch 6 týdnech spoustu silných společných zážitků, hlášek, vzpomínek. Mnohem víc, než kdyby spolu začali chodit venku mimo svět léčebny a pomalu se oťukávali a namlouvali.
A že významným vedlejším produktem terapie bývá pokušení přestupovat hranice, vztahy a role při terapii vzniklé přenášet do reality a tam je dále prožívat, přesadit je do běžného života.