Lízo, děkuji za shrnutí. Opravdu to u nás osciluje, a já skutečně nevím, jak na tom vlastně mezi sebou jsme (ze strany mého muže). Daný fakt je, že se bude stěhovat pryč, ale blízko k nám. Jinak říká, že může za dva měsíce přijít a chtít zpět, ale že teď to považuje za zcela nepravděpodobné a nechce mi prý dávat žádné naděje.

Děti nic o tomto něvědí, pouze nejstarší dceři ví, že máme s tátou nějaké problémy, a že to může dopadnout i tak, že se rozvedeme. Ptala se, proč jsem smutná, a proč nejím, tak jsem jí to takhle řekla. Ale ani ona neví ještě nic o stěhování či jiné ženě.

Vychází mi z toho, že děti mu na Silvestra nedám, nechci jim ublížit. Pokud se má krasava vyděsit, nebo být znechucena z množství potomků a času, který jejímu milému seberou, tak se to dřív či později stane tak jako tak. Záleží taky na tom, jak moc o nich bude muž mluvit místo cukrování