Mám v zušce dva syny, teda už jen jednoho.
Starší dnes oznámil učitelce, že končí, domluvili jsme se tak.
Hrál by, bavilo by ho to, jenže ve věku, kdy by byl ochotný hrát písničky, učit se lidivky, tak musí hrát nezáživný etudy a přednesy, a písničky nehrál téměř vůbec. JEnž hraje na harmoniku, na tu mi ho nikde nevezmou, u nás se kromě zušky jinde nedá, možná ještě na flétnu nebo klávesy.

Mladší má super učitelku, hraje koledy, písničky, má tam i cvičení, na housle to prostě jinak nejde, ale má ten repertoár vyváženější.
Myslím si, že je to nejen o děcku nebo osnovách, ale hlavně o přístupu učitele.

Nějaký talent asi kluci mají, moc ho není, ale stačí to na to, aby byli schopní zahrát si pro radost a zvládat, ale prostě to toho staršího takt onebaví.
A to je škoda, i na písničkách by se naučit mohl hodně, bavilo by ho to, takže by se naučil víc než na etudách. Neříkám, že jenom písničky a bez etud, ale trochu změnit poměr.
Taky jsem hrála, ale měla jsem ten výběr takový víc šitý na míru. Mám celý cyklus harmoniky, vím o čem to je. Naopak manžel hrál z povinnosti na housle a švihl s tím po dvou letech, kdy se vzepřel :))
a dodneška nechápe, proč syn ty housle tak strašně chce :)))