Mam takovy prpblem a potrebuji se asi vypsat.
S manzelem jsme spolu deset let, nas vzstah neni idealni, ale mame se radi, mame dve deti a vlastne - milujeme se. Ja jsem za celou dobu nemela zadny ulet a dovoluji si tvrdit ze i muj muz ne. Jsme uz starsi, hlavne tedy muj o 15 let starsi muz a vyboureni, rodina je pro nas svata.
Uz od zacatku nase ho vztahu bojuji s jednou veci. Kdyz jsme nekde na vecirku mezi lidmi,, nesnasim, kdyz se muj muz zapovida s nejakou hezkou, mladou sympatickou. Vzdy slo jen o rozhovor, moje hlava naprosto vi, ze o nic nejde. Ale kdyz se do toho trochu napiju, tak me to potom hrozne stve. Asi namitnete, ze se mam taky bavit s nejakym mladym kransym. Ale ja to nejak neumim, neumim flirtovat a vzdy se bavim tak nejak seriozne.
Ted uz pri detech na vecirky spolecne nechodime, kdyz tak kazdy sa, takze tento problem dlouho nebyl. Az vcera jsme si vysli po dlooooooohe dobe a ja se tesila. Muj muz mi na zacatku daval dost najevo, ze k nemu patrim a ze se mulibim, ale na konci, kdyz uz jsme chtela jit domu, se zapovidal s opravdu velmi roztomilou asistentkou a ja sla domu sama a smutna a opet mi to vecirek zkazilo. Nechci se pozastovaovat nad faktem, ze jsem sla domu sama - bydlime za rohem a to jsme si uz vyrikali a je to v pohode, kdyz nevydrzim to co on. Me spis stve, jak ja nedovedu byt nad veci a misto abych si pro neho s usmevem prisla a vytahla ho treba na parket, protoze mam nad tou zabou navrch a on by sel, protoze fakt o nic neslo, tak ja si zkazim i vecirek, na ktery jsem se tesila. Kdybych tohle rekla tem kamaradum, tak se mi budou smat. Ale co mam delat s tim debilnim pocitem ? Je to nejaky komplex z mladi, kdyz me proste kluci moc nebalili - n oni me nebali doted...