Monty, "Nevím co po smrti je, ale myslím že vím, co po smrti není."

Odvážné tvrzení. Já nevím ani to.
Jednou se mi zdálo (aneb není to má víra), že jsem umřela a svět po smrti vypadal tak, že člověku zbyl jen sen.
Svým způsobem karma, jaký jsi to v životě měl, v podvědomí, kolik dobrého a zlého, to všechno sis odnesla. jako dobří lidé mívají spíš dobré sny a zlí spíše zlé, ale přitom obsahová pružnost snu je takřka nekonečná, pokud ne zcela tím, že se modifikuje vzájemně (zdají se ti sny o snech a sny se vyvíjí). Zároveň i lidem, co nejvíc trpí (jsou nemocní, mají bolesti) se zdají i pěkné sny (právě o tom, že lítají, nic je nebolí, i když zase jindy se jim vrátí ve snech myšlenky na to, že bolí). Takže život byl vlastně sběračská výprava pro dojmy. Zároveň by splnil fantazii: po smrti je to, co si každý představuje, že bude, kdo má Boha, měl by ho tam, kdo ne, tak ne.
A vše by v nich bylo možné, co člověk zažila je schopen si představit, takže Monty, bys nemohla vědět, co tam není, protože jak už bys věděla, co tam je, mohlo by to tam být. Takže jediné, co bys mohla vědět, že po smrti není je jen to, co nevíš. Což bys nemohla tak jistě tvrdit, že víš, co po smrti není