Přijde mi to šílené, rozebírat si děti jako housky na krámě. To si je jako hezky imaginárně postavíme do řady a budeme si vybírat jak kapitáni družstev před vybíjenou? Já prvního, ty druhého, já třetího, a na tebe zbude ten čtvrtý... To jako máme rozebírat, kteří dva se k sobě hodí, a kteří si lezou na nerby? Jsem z toho úplně vyklepaná.

Děsí mě představa, že muž řekne, že jsem na rodičovské, nemám příjmy a nejsem schopná všechny děti zabezpečit, logisticky obstarat bez pomoci druhých, takže je chce on. A že mu to soud odkývne - vždyť přece pro mě to bude úleva, mít jen dvě děti místo čtyř. A navíc pokud se nemýlím, tak v případě rozdělení dětí nebo střídavé péče bych pak ani neměla nárok na alimenty, takže bychom s těma dvěma, co mi zůstanou, třeli bídu s nouzí.