Já si jedinou narkózu v dospělosti taky děsně užila, je to strašně fajn, klidně bych si to zopákla. Slyšela jsem doktora: "Za chvilku usne..." a nic víc. Po probuzení jsem měla pocit, že jsem na kosmické lodi, že tam chodí ufoni (ale pozitivně, nebylo to strašidelné, že by mě unesli, prostě takový vysmátý zážitek, prostě jak zdrogovaná) - první věta, kterou jsem nahlas pronesla, byla "Hele, člověk" - když tam kolem prošla sestra a mě děsně udivilo, kde se na té kosmické lodi vzala

Bylo super sledovat, jak se mozek vrací k normálu, po každém dalším probuzení (třeba po 10 minutách) byl mozek normálnější a normálnější. Pak už mozek OK, pusa chtěla mluvit a ono to nešlo Taky jsem sestře něco "děsně vtipnýho" říkala, pak jsem se taky pro jistotu každýmu omlouvala, co jsem to tam natlápala, ale jen se usmívali, že jsou zvyklí