Ano, já bych se také mohla složit, a také už jsem se složila - jednou mě odvezla záchranka do nemocnice s akutní stresovou reakcí a panickou atakou, a od té doby to přišlo ještě dvakrát, to už jsem rozdýchala sama bez benzodiazeponů. Takže mám našlápnuto taky k nějaké diagnóze. Ale nejsem a doufám že nebudu na tom tak zle, jako můj muž, mám ho v živé paměti, jak v létě nebyl schopen si ani beze mě dojít na záchod, jak se šíleně bál. Prostě je to v mých očích nemocný člověk. Ale samozřejmě si uvědomuji, je velmi snadné schovat se za nemoc a omlouvat své činy duševní chorobou.