Enigmat, díky za kompliment.

A také za praktické rady ohledně dohody, bude to divné, sepisovat to na papír, ale vzhledem k vysoké pravděpodobnosti rozvodu si to aspoň natrénujeme. Co se ztrát týče - tak pevně věřím, že budeme schopni spolu komunikovat jako dospělí rozumní lidé. Stále mi opakuje, že se o mě a o děti postará, jen ať nepočítám s tím, že bude živit i mého případného nového partnera. Ale nás prý zabezpečí. Zatím mu to věřím, otázka je, co s ním udělá případná nová partnerka.

On o styk s dětmi až tak nepřijde, stejně se s nimi vídal málo, je workoholik, takže z práce chodíval někdy na večerní pohádku, někdy později.

A ano, ještě to může být zajímavé, až se na konci odluky neshodneme na tom, co dál.

A k té poznámce o milence z psychiatrie - z mého vzdáleného pohledu tam chytil jedinou aspoň trochu použitelnou holku, která tam byla, jinak jsou tam staré báby. Cítím to tak, že se potřeboval zamilovat, aby si dokázal, že to, co cítí ke mě, rozhodně není partnerská láska.
Stejně tak se zamiloval při svém letním 6týdenním pobytu v léčebně, to bylo zase do někoho jiného. Co pobyt v léčebně, to jedna milenka. Ta letní byl sexuální flirt se zamilovanou a obdivující prostoduchou krasavicí. Ta zimní milenka je podle mě spíš intelektuální záležitost - vroucí láska, splynutí duší s vysoce vzdělanou ženou se sexy mozkem, bez ohledu na to, že je tak trochu ošklivá (jak sám přiznává).
A teď mi říká, že mě má sice moc rád, ale přesto, jak vidím, se nedokáže udržet, aby se nezamiloval do jiné ženy, prostě do toho spadne po hlavě. Asi si to mám vysvětlit tak, že je to jasný důkaz toho, že MĚ nemiluje, protože on není paralelního vztahu schopen.