Ahoj,
musím říct, že na mě působíš velmi zrale.
Pár poznámek - ano, dohoda co nejpodrobnější a písemná je velmi žádoucí. V podstatě by to mělo probíhat jako po rozvodu. Půlrok se mi zdá dlouho. V podstatě jde o to, abyste si během té doby uvědomili co můžete ztratit. Krom sebe navzájem, tak on zejména četný kontakt s dětma, ty zase materiální zajištění a pomoc. Ve tvém případě se mi zdá, že z praktického hlediska tím možná zbytečně riskuješ, i když z osobnostního to působí naopak velkoryse. Tedy můžeš skončit hrdá, ale se čtyřma dětma na krku..
S čím je ale potřeba počítat, že na konci odluky, krom shody být či nebýt spolu, to může skončit tak, že jeden chce a druhý nechce zůstat spolu a ten druhý to pak může chtít dát druhému "vyžrat". V případě manžela s psychickými problémy, bych se toho i bál, ale i některý ženy umí být pěkně mstivé. (Jinak, že má nějakou milenku z psychiatrie je asi pitomost největší jakou mohl udělat, ale to mu asi nikdo nevymluví)