Děti máme 8,6,3 a 10 měsíců. Co jim řekneme, už zhruba víme. Dáme to do souvislosti s manželovou duševní poruchou a potřebou ji léčit, mj. i tím, že bude teď bydlet sám.
Děti se od nás musí pravdu dozvědět postupně, a musí to být podáno tak, aby to byly schopné pobrat. A budeme jim stále zdůrazňovat následující fakta:
1) Neztrácejí ani jednoho rodiče, oba je stále milujeme, a vždy tu pro ně budeme.
2) Není to v žádném případě jejich vina, nic neprovedly.
3) My jako to rodiče víme, co děláme, proč to děláme, a zvládneme to.
4) Mohou se na cokoli ptát.

Jen je to komplikované, že to přišlo teď okolo Vánoc, kdy jsou emoce o hodně silnější. Ale na podobě svátků už jsme se domluvili, kdy s námi bude,a kdy nebude, tak aspoň v tom máme jasno.