Nikdo neříká, že se chod domácnosti nezmění. Říkám, že to zúčastněné může hodně obohatit (ovšem ne materiálně, ubere to na pohodlí samozřejmě, ale ony existují i jiné hodnoty...), a také znám mnoho takových případů.

Kdybychom se bavili o nějakém opravdu těžkém postižení, kdy dítě třeba jen leží a je mentálně retardované, určitým způsobem bych s vámi souhlasila, to by bylo velké dilema. Pokud se ale bavíme pouze o chybějícím jednom smyslu, tak opravdu nechápu, jak žena, která již děti má, může i v takovém případě obhajovat potrat... To mi připadá jako důsledek dnešního konzumního přístupu k životu, jinak si to neumím vysvětlit.

Opakuji, že nikdo netvrdí, že se slepým dítětem je to jednoduché; kdo to zvládne ale udělá pro sebe i své další děti mnohem víc, než když se slepého dítěte zbaví. A navíc, jak psala i Dolly, lékařské diagnózy i prognózy se tolikrát mýlily... Jak by se vám líbilo, kdybyste nakonec zjistily, že jste si nechaly z břicha vyndat zdravé dítě (o takových případech vím při domnělém Downově syndromu)?