Dolly, cítím to úúúúplně stejně jako ty. To děťátko v bříšku žije, cítí, miluje své rodiče. Nikdo nemá právo říct "Ty jsi jiný než máš být, pryč s tebou!".

Ale myslím si, že tvůj manžel by měl stejný názor jako ty, kdyby to miminko měl sám ve svém břiše - to je prostě něco úplně jiného, než když je jen "vnější pozorovatel".

No a doporučuju nezapřádat další podobné debaty, něco jiného je "rozum", něco jiného cit. Možná z manžela nemluví bezcitnost, ale skrytý strach, jestli by to zvládnul. Tak prostě už o ničem takovém nemluvte.

Děťátko ujisti, že ho miluješ a těšíš se na něj, ať je jakékoli, a že tatínek, až ho uvidí, si ho tak zamiluje, že ho bude přijímat také úplně přesně takové, jaké je. Ať mu tatínek občas něco hezkého říká, hladí ho přes bříško... Přeju ti co nejpohodovější zbytek očekávání!