Dali jsme příjmení po otci, protože výhledově jsme měli v plánu se někdy vzít (staršímu bylo v době svatby 3 a kousek). S tím, že mám jiné příjmení než moje děti, jsem nikdy až takový problém neměla. Už v porodnici mě dětské sestry oslovovaly příjmením dítěte, potom lékaři dětí a učitelky ve školce taky - přizpůsobila jsem se a na to příjmení reagovala dávno před tím, než začalo být skutečně moje
. Připadá mi to jednodušší než potom po svatbě měnit příjmení i dětem. Kdyby svatba jistá nebyla, dala bych asi svoje příjmení, ale já bych neměla plánovaně děti s někým, kdo se mnou nehodlá utvořit regulerní rodinu, a už vůbec ne s někým, kdo by svatbu odmítal, ale na svém příjmení pro děti trval.