V zásadě proti nim nic nemám, kromě jedné věci: naplánovali si, že ze mě udělají svou kazatelku, aniž by mi cokoliv řekli předem.

Těsně po revoluci jsem k nim chodila na nějaký kurz o Bibli, jehož součástí byly vždycky nějaké písemky – přednášející tvrdil, že musí vykazovat činnost, aby ho za to zaplatili. Všechno v pohodě, příjemně se s ním povídalo, člověk se dozvěděl spoustu zajímavých věcí, měl diáky starých rukopisů, pěkně zpracovanou historii, fotky z míst, kde se odehrávají biblické příběhy.

Po nějaké době nás pozval do modlitebny Londýnské na slezinu všech účastníků jejich kurzů. Nic moc, všude kachlíky, prostředí mě neoslovilo. Pak to ovšem začalo – přišla jsem do sálu, sedla si na decentní místo – a začali vyskakovat lidi a vzrušenými hlasy oznamovat, jak nalezli víru.
Dočista jak na nějakém americkém kazatelském kanále Okouzlena absurditou situace, brala jsem to jako sérii filmových gagů a zůstala.
Pamatuju si, že nějaká žena se svěřovala, že nevěděla, jestli je těhotná, tak náhodně otevřela Bibli a přečetla první verš – bylo tam něco jako "všechno má svůj čas". Takže tímto, prosím, nalezla Boha.
(Vsuvka: Můj tehdejší přítel (David) přišel domů, taky ještě na větvi z Adventistů, udělal totéž a otevřel Bibli na verši "...a všichni se budou klanět králi Davidovi". Nemusím podotýkat, že měl radost a jen litoval, že neměl možnost o této události zpravit řečené shromáždění .)

Na kurzy jsem se vrátila až asi po měsíci, bo se mi mezi takovou extatickou střelenou chásku nechtělo, ač naše společnost byla decentní, samé chladnokrevné studijní typy. Jenže přednášející pravil, že si mě vybrali, bo mě dlouhodobě sledují, že prý by potřeboval vyplnit 2 chybějící testíky, příští týden bude křest, pak mám dorazit užnevímkam a udělat jáužnevímco, a že by ze mě, s dovolením, rádi měli svou kazatelku. Za sebou měl časovou osu, na níž zakresloval Kristův příští návrat na zem. Zírala jsem na něj jako myš na kobru a už mě tam neviděli.

Protože jsou jaksi spřaženi se společností Country Life, i k této, ač dlouhá léta vegetarián, tudíž a priori sympatizant, jsem přistupovala velmi obezřetně (tím chci říct, že jsem v jejich jídelnách sice jedla, ale štvaly mě ty jejich letáčky).

... jo a nakonec jsem se pokorně vrátila ke katolíkům, bo na jejich excesy jsem už zvyklá, i když mi nikdy nepromítli žádné diáky.