Za prvé, do porodnice, kde jsem rodila poprvé, už nikdy nehodlám vstoupit. Dokonce jsem změnila i stát. Ono tenkrát to taky bylo nouzové řešení, do poslední chvíle jsem doufala, že se vyřeší naše bydlení a budu rodit v ČR(ne, že bych si myslela, že je to taková lahůdka).
Porodnici jsem vybírala podle recenzí na netu i tady na rodině, ve stejné vzdálenosti mám 2. Podle toho se císaři dost vyhýbají, a snaží se o vaginální porod do poslení chvíle.Vrchlabí a podobně nemám v dojezdnosti. Sklamal mě předporodní kurz. Vysloužílá PA (30let praxe) se dost ironicky vyjádřovala o porodních plánech, dokonce aromaterapii a podobně. Budu doufat, že jí tam nepotkám.
Jsem tak nějak smířená, že úplně přirozeně to nepůjde, budu ráda i když to bude vaginálně. Ale jsem odhodlaná odmítnut medikaci typu oxytocin, epidurál a pod. Nenechat se vmanipulovat na porod na zádech, ostatně vím ze zkušenosti, že mi to na zádech nešlo, po 10 min bych omdlívala.
A chystám se tam dorazit na poslední chvíli. Doma ale musím počítat s přítomností rodiny, která mi do toho bude kecat, ale potřebujeme hlídat staršího a taky odvoz do nemocnice.
Jo, pozitivní myšlení se projevuje asi tak, že když se mi o porodu zdá, tak pokaždé porodím někde na recepci velice rychle. Taky se snažím využít všechny možnosti placebo efektu, piju maliníkový čaj, masáž hráze a podobně
Mám pocit, že jediné, co nám chybí je už jenom se zhodnout na jménu, třeba na to ten prcek čeká!
Jinak díky za podporu, i za praktické rady. Jsem ten typ, že mi pomáhá se připravit na všechny varianty, proto si často představuji hrozivé scénaře a jak se případně zachovat, abych pak byla v klidu.