Dítě mi život nezničilo, ani jedno z mých 3. Dokonce ani společně, i když někdy mi společnými silami ničí nějaký ten den
Ovšem ani nevím, zda sem psát některé vlastní postřehy, protzože jsem v diskusi opět zaznamenala pár nabroušených superžen, popř. nabroušených "já to mám takto a kdo to má jinak, ať jde do háje"
Nikdy jsem děti nechtěla a chlapa možná na chvíli. Život to zařídil jinak a já zjistila, že lépe, než jsem si plánovala, dá-li se tomu tak říkat. Mateřství mě někdy unavovalo, resp. ne mateřství jakožto pocit, ale těch tisíc drobností od venčení po vaření a bavení a být stále na příjmu atd. Nejsem aktivní typ, spíš založením kavárenský povaleč, ale děti za to fakt nemůžou.
Miluju je, oni milují mě.
Práce jsem se vzzdala, ne kvůli dětem, ale kvůli manželovi, stěhovali jsme se za jeho prací.
Nemáme hlídací babičky a večer chodíme buď on, či já (já minimálně, co chci, si zařídím během dne a večer jsem raději doma).
Ale jsem ve svém životě spokojená