Monty, ani já nevím, co jsem tím naplňováním přesně myslela Mělo to prostě vyjádřit fak, že jak jsem se na to dítě dlouho a dlouho a dlouho těšila, myslela jsem, že jeho narozením se všechno rozzáří a už budu v životě vždy jen happy, protože jsem vlastně po ničem jiném netoužila Pak přišel porod, nějakej zázrak, kterej teda neumím přesně popsat, prostě jsem věděla, že od té doby musím bojovat za dva..., ale jinak sprcha. Studená, mokrá sprcha. S manželem jsme si hodně blízcí, ale tohle nás ještě víc sblížilo, protože on se prostě ty první týdny choval jako matka a já mohla pozvolna procitat To je prostě celé. A jak jsem psala, tak se to postupně zlepšovalo a zlepšovalo... Ale nikdy jsem nebyla matka, která se nad svým dítětem "roztejká", šišlá a je z něj celá poprděná. Já ji milovala, miluju čím dál víc, snažím se, aby to cítila, ale nebudu zakrejvat, že ten počátek nebyl prostě to, co jsem si představovala

Dvě nebo tři dopoledne jsem nakoukla na diskuse a konstatuji, že kousnout se tady pravidelně, asi nám spadne střecha na hlavu a nebudeme mít co jíst