Synkovi je 6,5 roku.

Ráno jsem mu řekla, že si teď musí chvíli (domluvili jsme si čas) hrát sám, že já i tatínek potřebujeme pracovat teď chvíli oba. A že si s ním potom zahraju Osadníky z Katanu, kteří u nás teď letí

Po tomto následoval tento rozhovor:

Syn: "Mami, možná by pomohlo, kdyby si tatínek vzal ještě jednu ženu."

To jsem docela koukala, nečekala jsem to, ale vysvětlili jsme si to, že se máme rádi spolu navzájem a já bych taky dalšího muže nechtěla.

Já: "A navíc v České republice to ani nejde, mít víc žen nebo mužů, tady může mít každý jenom jednu/jednoho." (o nevěře s ním zatím mluvit nehodlám, šlo mi o právní stav)

Syn: "Ale v Mali to jde." Já zase údiv, zřejmě vyčetl v některé z četných encyklopedií.
Syn: "Ale my nežijeme v Mali, protože nejsme malí."

Tím to zakončil, ale opravdu mě to pobavilo, co ta jeho hlava nevymyslí a jak si dokáže přečtené poznatky zpracovat