Když odjede, tak jsem ok, většinou. Pak se na něj těším, že budeme spolu, že mi pomůže s dětma atd., přijede, do pár hodin jsme v sobě a já jsem nešťastná, hotová, řvu na něj ať jde do pihele, že je haj... a jsem KO. Sbírám se z toho 2 dny, pak si to nějak okecáme, odjede a dobrý, než zase přijede. Jak veverky v bubnu. Já antidepresiva nechci, ale taky nechci, aby děti žili v tomhle prostředí. Rozvod nechci, neutáhla bych to, ani psychicky, ani fyzicky, ani finančně. Ale co dělat?!