Jani, já jsem to teda zvládla bez AD a sebevraždou to neskončilo (samo jsem o ní často uvažovala). Mě pomohlo si ujasnit, proč jsem na tom tak špatně a jednoznačně podobně jako u tebe to byl manžel, kdo mě dostával dolů.
Nějakou dobu se to vyvíjelo, dostal ode mě kapky, taky jsem změnila práci, víc si říkala o pomoc od příbuzných, ale manžel byl představen před jasný rozvod - jeho hnusné chování způsobilo, že ho vůbec nemiluju, za naším vztahem jsem udělala tlustou čáru ....
No ukecal mě, hlavně kvůli dětem a bla bla, ale opravdu si už dává pozor, jak se mnou jedná a já se cítím svobodněji a hlavně nepotlačuju svoje pocity a když se mi něco nezdá, ostře se ozvu (jemně to bohužel nestačí )
Chce to ale změnit věci, které tě psychicky vyčerpávají a zařadit nějaký relax - koukám, že máš malé miminko.....to je vždycky náročné.
Tak záleží, jak na tom s manželem jste (ten můj mě moc miluje a nechce se mě ani dětí vzdát, ale že by se jim nějak věnoval, to teda ne....), jestli je nějaká šance, že tě přestane deptat