Ahoj holky, mám sklony k depresím, myslím, že je to dědičné. Před narozením dětí jsem brala asi 2 roky antidepresiva Deprex, napsala mi je obvoďačka, když se můj manžel, se kterým jsme měli hodně velké vztahové potíže, zhroutil a odjel na asi 3 měsíce k rodičům a dostal od psychiatra Cytalex. Ten doporučil, abych je brala taky. Žádný psychiatr mně nikdy neviděl. AD mi docela pomohly v tom, že už jsem neměla takové propady nálad, ale přibrala jsem na nich 15 kg, které nejsem schopná shodit. Brala jsem je asi 2 roky, pak jsem je vysadila, protože jsme chtěli otěhotnět.
Od té doby je mi občas dost smutno, cítím beznaděj, jsem nešťastná. Spouštěč je vždycky hádka s manželem, je na mně občas dost hnusný, poslední dobou dost často. Minulý týden v sobotu jsme se ale pohádali kvůli blbosti tak, že jsme chtěla spáchat sebevraždu. V pondělí už mi bylo docela fajn.
Tuhle neděli se za mně modlil pastor ve sboru, kam chodíme, dost se mi potom ulevilo a pak jsem si s ním byla v úterý popovídat a on mně vyděsil, že někde slyšel, že neléčená deprese končí vždycky sebevraždou.
Když mám nějaký takový útok, tak mi pomáhá se vybrečet, vykřičet, vysvětlit si to s manželem, do dvou dnů jsem většinou zase ok. Antidepresiva nechci právě kvůli tomu nabírání váhy (mám 178 cm a 84 kg), navíc mám pocit, že to docela zvládám i bez nich, ale na druhou stranu mám strach, abych si opravdu něco neudělala. Spouštěč je vždycky hádka s manželem.
Myslíte, že je opravdu nutné brát na to antidepresiva. Děkuji za názory. J.