Taky jsem jedla papír. Nebylo to v šesté třídě, ale na gymplu. A taky jsem si jednou nacpala úplně celý pomeranč do pusy a pak jsem ho nemohla vydělat ven. Pomerančová šťáva tekla všude okolo, nemohla jsem mluvit, hýbat pusou, nic... Bylo to na maturitní písemce z češtiny, kde jsem dostala jen dvě dvojstránky, které jsem nemohla sníst, protože se musely odevzdat. A já jsem přece na sebe tu pozornost upoutat musela...

Nicméně po maturitě jsem žádný papír nesnědla, až je mi to někdy líto a ty roky bych vrátila

Jo a nešlo o provokaci, učitele jsem měla moc ráda. Ale měla jsem touhu být vidět, ale reagovat na to nikdo nemusel. Poznámky se v té době nepsaly a ani to nikdo neřešil, ale většina učitelů byla v té době v mém nynějším věku (okolo pětadvaceti let), takže se ani nedivím.