Přidat odpověď
Ne, myslím, že ze svých dětí děláš naprosto zbytečně "budižkničemy" (od slova budiž k ničemu, tedy v ničem neobstát), protože asi očekáváš, že zájem se u dítěte sám objeví a dítě ho bude samo rozvíjet. To, že napíšeš, že je nebaví to, to, to a to(mě z toho vyplynulo, že skoro nic) a že tudíž nemá cenu tlačit na pilu, je podle mě nesmyslný přístup. Je jen hrstka dětí, které jdou vždy naprosto nadšené na trénink, do kroužku nebo na brusle, ale pak, když tam jsou, jsou tam spokojené. Jde o to se někdy dokopat a pak je taky na místě určitá pravidelnost. Má dcera třeba nechce chodit lyžovat, nechce se jí oblékat, ale když je s babičkou na svahu, tak úplně září.
Jinak to není o tom někoho do něčeho nutot, alr trochu víc je v tom podpořit.
Věta: "Mě rodiče nikdy k žádnému sportu nevedli,kolo jsem měla,v rámci zábavy jsem na něm jezdila,přesto dodnes nesnáším jakýkoli sport,tělocvik jsem neměla ráda už na základní škole,na střední jsem se mu vyhýbala jak čert kříži",
pouze vysvětluje, co jsem psala. Když tě rodiče k ničemu nevedli, není překvapující, že tě to nebaví.
Neříkám, že je tam nějaká automatická úměra, a že dítě sportovců musí mít automaticky o sport zájem, ale ve svém okolí vidím, že děti, které s rodiči podnikají výlety na kole, na vodu atd., mají k těmto věcem mnohem pozitivnější vztah.
Předchozí