Jsem nejmladší ze čtyř dětí a nejstarší sestra na mě žárlí hodně. Když měla ona děti (a naši první vnouče), tak mě bylo 5 let, takže máma se moc nestarala o vnoučata, ale o mě.
Všichni sourozenci už odešli z domu a já s manželem si postavili vestavěné podkroví u našich, takže sestra zase žárlí, že chodím často k našim na kafe, že mi máma hlídá děti,... Nevýhody společného soužití nevidí - a mě by se tak líbilo dostat od rodičů byt na druhém konci města, jak to měla ona

Já moc nežárlím. Uvědomuju si, že se mám dobře a nic zásadního mi nechybí.