Já to pořád nechápu, co se to s námi stalo. Když se řeší, jak rodit, ptáme se: A jak se rodí v téhle a jak v téhle porodnici. V porodnici, když si vybíráme, se ptáme: A můžu se celou dobu hýbat? A můžu si vybrat pozici? A můžu rozhodnout, co bude s mým dítětem? Můžu dostat epidurál? Popřípadě můžu nedostat oxytocin (jinou látku)?
Ale proč? Proč není jasné, že porod stejně jako jiné incidenty, které se nám v životě dějí, se má dít podle nás? Proč to nejde tak, že přijdeme do porodnice a řekneme já chci tohle a tohle ne, já chci rodit takhle a takhle ne. Pomiňme že člověk není asertivní při kontrakcích a neřekne to takhle, jde mi o to, že se nevnímá jako přijatelné, že si při porodu můžu dělat co chci, obecně. Postoj rodiček je žadatelský - nechte mě prosímbýt - a ne jasně oznamovatelský - přišla jsem sem rodit takhle, pomozte mi.
To na co se ptám, je teoretická otázka, jak je možné, že jsme dopustily, abychom při porodu byly tak manipulovány. V podstatě se to dá přirovnat k modernímu technologickému kolektivnímu znásilnění. Osobně nyní moc sil k boji o práva žen nemám, jenom se podivuju, co se to s námi stalo, že se takhle ptáme porodníků jak rodičů, jestli můžeme to či ono, ačkoliv to cítím naprosto jinak - já jako rodička bych měla sdělit svou představu a ta by měla fungovat jako platná sakum prdum.
Inspirovalo mě že Margot neví kde normálně rodit (a mnoho jiných žen, já taky) a v souvislosti s jejími požadavky ji odevšad vyhánějí. Vždyť to je jak když Marii všichni vyhazovali až nakonec vrhla v chlívě (a bonding měla zajištěný).